Shop Mobile More Submit  Join Login
About Deviant MayaDark99Female/Czech Republic Recent Activity
Deviant for 1 Year
Needs Core Membership
Statistics 10 Deviations 28 Comments 1,070 Pageviews
×

Groups

This user is not currently part of any groups.

Activity


Mature Content

This content is intended for mature audiences.


or, enter your birth date.*


Month

Day

Year*
Please enter a valid date format (mm-dd-yyyy)
Please confirm you have reviewed DeviantArt's Terms of Service below.
* We do not retain your date-of-birth information.
Začalo to, když byli ještě o dost mladší. U Midgarďanů by se jejich vysoký věk, obsahující třímístné číslo, dal brát asi jako něco kolem 18 let. Thor měl docela svalnatou postavu již tehdy a zlatavé vlasy mu padaly z ramen na záda. Zato Lokiho hlavu zdobila kštice s krátkými havraními vlasy a své jemné a nepřirozeně štíhlé tělo měl už od mala, stejně jako světlou barvu své kůže.
  Sbalili si jen své zbraně- u Thora to byl Mjollnir, u Lokiho pouze lovecký nůž, jelikož spoléhal pouze na svou magii- a vyrazili společně na výlet. Už byli na své cestě několik dní, procházeli lesy i hory, lovili drobná zvířata,  zlepšovali své schopnosti boje a často spolu blbli. Thor strašně rád dělal hlouposti, ale Loki, přestože byl mladší, se přece jenom choval o něco dospěleji.
  Ten den dělal blonďatý bůh na nebi blesky pouze z jednoho velkého mraku a jeho bratr mu diktoval, jak je má vytvářet.
  "A nyní... ho nech narůst uvnitř toho oblaku a pak ho v tenké lince nech snést skoro až k zemi," přikázal mu a posadil se pohodlně do trávy, aby ho mohl sledovat. Byli na vysokém kopci a navíc hodně daleko od jakékoliv vesnice, takže tím nemohli nikoho vyrušovat.
  "Jak si přeješ, bratře," zahlaholil Thor a pozvedl kladivo do vzduchu. Nebe se za pár okamžiků setmělo, kupa černých mraků se nahromadila na místě a sem tam to mezi nimi zlatě problesklo.
  "To stačí, Thore, ne tolik. Pusť to!" pravil černovlásek, když už nebylo přes hustou oblačnost skoro vidět. "Přestaň, to už-"
  Nestačil to ani doříct, když v tu se spustil naráz prudký a štiplavý déšť. Za chvíli byli oba dva promoklí až na kost. Loki na svého bratra sotva viděl a zkoušel na něj volat přes hřmící oblohu.
  "Zastav to, Thore, hned!" zkoušel překřičet zvuky z nebe, které ale zněly jako z Helheimu, skutečně jako peklo na zemi.
  "Nejde to, nevím jak," ozvala se blonďákova zoufalá odpověď. Dřív, než stačil mladší bůh zaklít, hromovládce ho popadl a vzlétl i s ním do vzduchu. Nemohl ani leknutím zaječet, voda padající z nebe ho nutila mít pusu i oči pevně sevřené. Neměl ponětí, co přesně má tvůrce téhle patálie v plánu, ale zeptat se ho tak nějak nemohl.
  Vítr ho prudce švihal do tváře, najednou ale ucítil zpomalený pohyb a brzy už přistávali. Teprve až pod nohama ucítil pevnou zem, odvážil se svá zelená kukadla znovu otevřít. To už ho ale starší drapl za ruku a vtáhl někam do sucha.
  Ještě nějaký čas se zorientovával a probral se, až když Thor odněkud donesl menší svícen a křesací kamínky a vytvořil oheň. Oba si v okamžiku uvědomili, jaká je jim příšerná zima, když se na ně jejich durch promočené oblečení lepí. Začali ho ze sebe urychleně strhávat a Loki si to tu spěšně prohlížel.
  Byli uvnitř nějaké menší dřevěné chatky, kde kromě stolku, dvou židlí, postele v rohu místnosti a krbu nic nebylo. Zbavil se těžkého kabátu a své tuniky a rozběhl se rozdělat v krbu oheň. Naštěstí tu bylo i několik suchých polínek a Loki byl velmi šikovný, takže za chvíli už měli více světla.
  "P- proč ten déšť n- nezastavíš?" vykoktal, zatímco se snažil vysoukat z úzkých kalhot.
  "N- nejde to, m- myslím, že ta bouřka ustane sama. A- asi jsem to přehnal..." zamumlal. Byl už komplet nahý a už se hrabal do peřin, do teď hezky poskládaných na posteli. "Proč se nesvlékneš pomocí magie, Loki?" oplatil mu otázku, lehl si a přikryl se až po bradu.
  "Jsem vyčerpaný a to je tvá vina! Měl jsi ta oblaka ovládnout, ne je nechat takto se tobě a tvé moci vysmívat," zavrčel nespokojeně. "A odkud o této chatě vůbec víš?" Vzorně si své svršky poskládal ke zdroji tepla a světla, aby co nejdříve uschly.
  "Byli jsme zde jednou s otcem, avšak ty jsi s námi nebyl. Myslím, že jsi..."
  "...dobře! Kde mám spát já?" přerušil ho Loki, zakryl si dlaněmi svá choulostivá místa a pokoušel se moc neklepat zimou.
  "Jsou tu pouze jedna lože a nestůj tam tak, Loki, nebo zmrzneš," varoval ho a posunul se ke kraji, aby měl místo. "Přeci se nestydíš," popíchl ho, když se černovlásek k ničemu neměl.
  Loki se nestyděl. Jeho problém byl pravý opak. Lákala ho představa ležet vedle něj, chtěl být k němu natisknutý a nechat se od něj konejšivě hladit po zádech. Od té doby, co začal dospívat, se tyto představy v jeho mysli zjevovaly víc, než by bylo zdrávo.
  Naštěstí, nebo možná naneštěstí, nad ním mráz zvítězil a on se došoural k posteli. Thor ho u toho zcela bez studu pozoroval a když k němu ulehl zády, paží ho objal kolem pasu.
  "Nemusíš se stydět, máš hezké tělo," řekl mu bůh hromu, věnoval mu polibek do vlasů a zívl. Přestože bylo před chvílí ještě odpoledne, mlčky se shodli na tom, že by se měli vyspat. "Zítra se jistě vyjasní. Dobrou noc, bratře," zamumlal ještě a dál už nevnímal. 'Jedna z jeho magických schopností- usne vždy a všude,' napadlo černovlasého chlapce, který tímhle darem neoplýval. Vyčerpanost z cesty a teplo bratrova těla ale přece jenom zapříčinilo, že se také brzy vydal do říše spánku.
...
  Bum!
  Blonďák se naráz probral. V chatce byla úplná tma, oheň  v krbu dávno vyhasl, vykoukly hvězdy, mraky se rozestoupily, ale přesto stále pršelo, slyšel to. Byl zvyklý vždy prospat celou noc, nestávalo se, že by se v půli probudil. Chvíli přemýšlel nad příčinnou svého náhlého probuzení.
  Uslyšel tiché zavzlykání a následně ucítil tvrdý úder do břicha. Leknutím tiše vyjekl a snažil se potlačit slzy bolesti deroucí se mu do očí. Když bolest ustoupila a hromovládce si přivykl na tmu, spatřil Lokiho, ležícího ve zkroucené poloze, s dekou odkopanou a ostré koleno, které bylo blízko u Thorova těla a také příčinnou jeho zranění, bylo pokrčené a mírně zčervenalé silou tupých úderů.
  Loki zakňučel a znovu sebou škubl, ale tentokrát se mu zvládl jeho starší bratr vyhnout.
  "Loki...?" šeptl, ale jmenovaný chlapec se zavrtěl a znovu zavzlykal, jen o něco hlasitěji. Blonďák opatrně slezl z postele, málem se přerazil o stůl, ale nakonec našel svícen a podařilo se mu ho i zapálit. Pak se vrátil zpátky, posadil se na okraj a jen se nahnul, aby tak ozářil jeho zpocený obličej.
  "Ahh," vypadlo z mladšího procítěně, přičemž sebou zase trhl. Potem mokré vlasy měl nalepené na obličeji, ústa pootevřená, obočí nakrčené.
  "Loki," zkusil to vyšší ještě jednou a pohladil ho po holém ramenu.
  "A- ano, Thore," zavzdychal bůh iluzí, čehož se Thor nejdříve lekl, než si uvědomil, že jeho mladší bratr stále spí a mluví ze snu. "Ah, Thore, p- pokračuj," mumlal dál a pořád sebou zmítal.
  To ho vytrhlo z domnění, že má Loki pouze noční můru. Zvlášť, když sjel pohledem o něco níž a spatřil jeho vztyčený úd ulepený od preejakulátu.
  Najednou netušil, co má dělat.
  "N- ne," zaplakal zelenoočko a zavrtěl hlavou, přičemž se ale stále neprobudil. "Auuhh, t- to bolí!" Z pod zavřených víček mu začaly téct slzy a to Thora přesvědčilo. Odložil svícen na stolek vedle postele a připlazil se k bráškovi. Přitáhl si jeho drobné tělo do své teplé náruče a snažil se ho uklidnit tím, že se posadil, aby s ním mohl jemně pohupovat, pročesávat mu vlásky a slabě ho škrabkat zezadu na krku, protože věděl, že to miluje a vždy ho to uklidní.
  "Shhh, Loki, neplakej," konejšil ho Thor a tiskl ho dál k sobě. Bůh neplechy se začal pomalu dostávat ze snu, ale stále v částečném tranzu se na svého modrookého bratra lepil, zatínal do něj nehty a tiše fňukal. "To bude dobré, Loki, neboj se," pokračoval.
  Rozlepil mokrá víčka a chvíli zíral na svalnatou hruď, na které se ve světle svíčky objevili čerstvé rudé škrábance, kterým byl on autorem. Potom pomalu vystoupal pohledem přes jeho krk, bradu, tváře, až konečně spočinul na těch dvou modrých studánkách orámovaných zlatými řasami.
  "Thore..." zachraptěl.
  "To je v pořádku, Loki, neměj obavy," uklidňoval ho a stále ho hladil. Černovlasý bůh jen trhaně přikývl, ale nepustil ho. Pořád na něm zčásti ležel, celým tělem o něj opřený, když mu Thor prsty přejel něžně po páteři a v penise mladšího prince Asgardského zapulzovalo vzrušením. Tiše se ozval.
  "Co se děje, Loki?" zeptal se ho bůh hromu a stále z něj nespouštěl oči. Loki zrudl a odvrátil pohled. Pořád cítil prsty pročesávající jeho vlasy v tenkých černých pramíncích. "Mluv se mnou, prosím," slyšel nad sebou.
  "Thore..." nedokázal seskládat smysluplnou větu. Cítil příšerný stud, obrovské ponížení zaviněné jeho zvrácenou fantazií a popletenou hlavou. Znovu potlačoval pláč, když bříška prstů přejela po vnitřní straně jeho stehna, než docupitala k Lokiho problému.
  Mladší z bratrů zalapal po dechu a vzhlédl zpět k obličeji zlatovlasého Thora těsně před tím, než se větší dlaň semkla kolem jeho mužství.
  "Ah," uniklo mu z pootevřených úst, když ho začal pomalu a nejistě dráždit.
  "Líbí se ti to?" pošeptal mu do ucha.
  "Ach, Thore..." vypadlo z něj jenom slastně. Thor sklonil hlavu níž, aby ho mohl zlehka políbit na spánek. Na chvíli ho pustil, což se u Lokiho projevilo ve formě frustrovaného zaúpění, ale blonďáček ho pouze láskyplně položil zády do peřin a tváří se vrátil k jeho rozkroku.
  Bůh uličnictví cítil jeho horký dech na své chloubě a už z toho se mohl zbláznit. Zaryl nehty do povlečení a celý napjatý čekal těch pár dlouhatánských sekund, než ho vyšší vzal do pusy.
  Než se hromovládce rozhodl pokračovat, stále ho mající v ústech, oddaně k němu zvedl pohled, stejně jako na povel zvedl i Loki hlavu a jejich oči se na chvíli setkaly. Vypadalo to, jako by vládce Mjollniru čekal na svolení, že může pokračovat.
  Thor vystoupal jazykem nahoru, zkoumal každý jeho detail, čímž černovláska donutil zaklonit hlavu a stále opakovat jeho jméno jako porouchaná hračka.
  Tlak v kouzelníkově podbříšku se stupňoval Thorovým zapříčiněním. Lokiho rty neustále opouštěly čím dál hlasitější a procítěnější steny, které Asgarďan nedokázal zadržet a krotit.
  "Thore," vykřikl naposledy, když jeho tělo zachvátil orgasmus a bílá sladká tekutina naplnila blonďákova ústa. Vše poslušně spolykal a poté se vytáhl nahoru k němu.
  "Já... děkuji," vydýchával se černovlasý bůh s chladnoucím potem na těle a lesknoucíma se očima.
  "Učinil jsem, co jsem chtěl," ujistil ho a pohladil ho po boku.
  "Thore..."
  "Ano, Loki?"
  "Myslíš, že je to správné?"
  "Myslím, že ne, avšak mé srdce říká něco jiného než rozum," pošeptal mu, vzal ho za ruku a propletl s ním prsty. "Miluji tě, bratře."
  Černovlásek překvapením zamrkal. Srdce mu bušilo tak silně a hlasitě, jako by chtělo vyskočit ven z jeho hrudi. "Miluji tě," špitl.

O pár staletí později:
   Oba se hodně změnili, ale to nejdůležitější jim zůstalo. Milovali se a i přes všechno, co jim dlouhatánský život nachystal, patřili k sobě a nedokázali bez sebe být. Prošli si mnohým, pokoušeli se tuto zvrácenost několikrát ukončit, ale i když se rozešli, Thor si našel dívku a Loki se uchýlil k žití v ústraní a vyhýbání se nejen jemu, ale všem, po čase znovu skončili v posteli. I přes to všechno se jejich společné žití netýkalo jen promilovaných nocí, ale fungovalo to jako zcela obyčejný vztah plný romantiky i problémů. Co bylo jiné než u ostatních, a co jim bránilo, byla právě ta odporná skutečnost, že jsou stejné krve. To se naučili časem vnímat jako něco nepodstatného a vedlejšího... z části. Ostatní by pro ně neměli pochopení.
  Když teď byli starší, nepřišla jim okolní krajina tak hezká jako prve, stromy nedosahovaly nedohlédnutelných výšek, stejně tak kopce a řeka nebyla tak široká a nebezpečná. I přes to se rozhodli strávit zde "dovolenou".
  Loki na poslední chvíli Thora předběhl, aby mohl otevřít dveře a vlézt dovnitř první. Nespokojeně si odfrkl a zůstal stát na prahu.
  "Vždyť je to tu strašně stísněné, nevejdeme se sem," zanaříkal. Ucítil svalnaté paže obmotávající se kolem jeho hrudi a polibek do vlasů.
  "Je to romantické místo, nemyslíš?"
  "Romantické možná, ale malé," připomenul mu.
  "Myslel jsem, že se ti zde líbilo," pravil mírně zklamaně, ale nepřestával ho objímat.
  "To ano, jen to bylo... o něco větší. Teď se tu dá sotva pohnout," pokračoval ve svém stěžování mladší bůh. "I ta postel, Thore, tam se spolu přeci nevlezeme. Budeš muset spát na zemi," uchechtl se, už o něco více uklidněně. Byl hodně náladový, ale na to si blonďák už dávno zvykl a naučil se to respektovat a chápat, protože to bylo důležité. Musíte se naučit žít s Lokiho zlozvyky, a že jich nebylo málo, když už jej jednou milujete.
  "Mám lepší nápad. Já budu ležet na posteli a ty na mě," navrhl hromovládce s úsměvem a pustil ho.
  "Spíše ty ve mně, chápu," odvětil ušklebačně a rozhodl se zapálit oheň v krbu. "Dojdeš pro nějaké dřevo?"
  "Zahřeji tě, bratře."
  "Za chvíli je tma, tak pro něj dojdi nebo budeme vážně jen spát," varoval ho a Thorovi bylo jasné, že to myslí vážně.


Zápisky Lokiho Odinsona: Chata v horách- Den první (spíše noc)
  Dal jsem mu jasně najevo, že s ním budu sdílet lože a ignorovat to, jak neskutečně stísněné to zde je, pouze pokud bude plnit má přání a tužby. Ví, že mne nesmí milovat, ale stejně miluje, takže to je jeho problém a starost, tak ať se stará. Přeci si zasloužím nějakou péči, no ne?
  Ovšem i on ví, že jej vroucně chovám ve svém srdci. Jinak bych se mu přeci nepoddával a nenechal mu vlastnit mé tělo. Ale nic není zadarmo, tudíž jen ať se snaží!
  Těsně po našem příchodu do tohohle drobného příbytku jsem zapálil oheň v krbu a hned po té jsem byl mým bratrem povalen na záda na ne moc pohodlnou matraci. No, ale že by to mé blonďaté monstrum zajímalo, to ne. Před tím jsme byli nuceni řešit v rámci království nějaké záležitosti a drželi jsme sedmidenní půst, co se týče instimností, jelikož to nebylo, v důsledku častých návštěv zástupců jednotlivých království, vhodné. Thora to rozhodně netěšilo, býval velmi frustrovaný, protože u nás bylo zvykem se mazlit v matracích každý den a v noci usínat ve vzájemném objetí. Proto nejspíš přišel s tou fraškou, že se chystáme s našimi (ehm) přáteli na výpravu, kterým pak sdělil... Netuším, jak to vymyslel, avšak hlavní (a pro něj i pro mne nejspíše i důležitější) bylo to, že jsme měli nyní pro sebe navzájem času až moc.
  Drtil mě celou svou vahou a líbal mě tak, jako by snad následující den měl být počátkem Ragnaroku. Nutno podotknout, že milenec je to opravdu výjimečný a já si jeho pozornost užíval jako vždy, ovšem nebylo nám opět přáno klidného prožití nočních slastí, jelikož nás zradila velikost místního nábytku. Rád jsem pozoroval Thora při orgasmu, miloval jsem ten pohled na jeho okouzlující tvář a na to, jak se jeho zpocené tělo třáslo, když byl nade mnou a zavíral oči, přičemž pokračoval v přirážení do mého těla... Nebylo mi ovšem ničeho z toho dopřáno z toho důvodu, že stará postel byla opravdu na dva muže příliš stísněná a tak můj milý těsně před vrcholem zavrávoral, vykulil oči a s mohutným žuchnutí se sesypal na podlahu. Málem sebou stáhl i mne, avšak stačil jsem se zachytit dřevěné pryčny, když on se převážil a na chvíli mi zmizel z dohledu.  

  "Thore?" zeptal se vyděšeně a nahnul se, aby ho mohl spatřit rozplácnutého na zemi. Blonďák se pomalu zvedal, ale držel se za hlavu, do které se o okraj postele udeřil.
  "Uhhh," zaúpěl a opatrně se posadil zpátky do peřin, když Loki pokrčil dosud roztažené nohy, aby mu udělal místo.
  "V pořádku?" optal se ho Loki pro jistotu. "Mám ti nějak pomoci?"
  "Ne... Bude to dobré, jen jsem se... asi spíše lekl, bratře," vysvětlil hromovládce, když zjistil že mimo menší boule ve vlasech, která byla téměř nevyhnutelná, se mu nic nestalo. Hlavně jeho tepající rozkrok si byl jist, že by se mělo pokračovat v započaté činnosti a tak se zpátky natiskl ke své lásce.
  "To to přejdeš jen tak? Dříve, než se uděláš, se to stane znova nebo se to dříve či později pod námi oběma zhroutí. Jestli mi pádem vyrazíš dech, přísahám, že odcházím," zabručel bůh neplechy rozhodně.
  "Co tedy navrhuješ?" zeptal se ho jeho partner ublíženě.
  "Potřebujeme nová lože a když postavíš základ, mohu je poté magií dotvořit a zpevnit, aby vydržela nás oba," navrhl mladší a Thor mu to odkýval. Hlavně když bude spokojený... a on sám nebude padat.
  "Výborný nápad, Loki," usmál se, ale místo nějakých konstruktivnějších činů se vrhl znovu na jeho ústa.
  "Mphhh," pokusil se černovlásek protestovat, ale bůh hromu ho nenechal.
  "Nejdříve to musíme dokončit... Prosím, bratře," zakňučel nadrženě a... Jak by mu mohl říct Loki ne? Stačilo se podívat do průzračných modrých očí, hladově toužící po jeho přítomnosti a doteku, a roztál dokonce i on.

Chata v horách- Den druhý
   Společnými silami jsme včera docílili stabilního místa k přespání, načež jsme ho ihned použili. Čtyřikrát. Naučil jsem se kouzlu, při kterém nebudeme mít nikdy dost a budeme se spolu milovat,  kdykoliv se jednomu z nás zachce. A že se chtělo. Thor umí být opravdu nezastavitelný a musím přiznat, že umí zařídit, že i já po něm toužím, čím dál víc.
  Je mou slabinou, mým zranitelným místem. Miluji ho, i když mu to neříkám, a on miluje mne. Netvrdím, že existuje něco jako láska na celý život, jelikož za těch pár tisíců let se toho může stát opravdu hodně, avšak... Je to složité. Hlavní je přítomnost, to je to nejdůležitější. Je se mnou a já s ním.
  Při svítání jsem se konečně dostal na čerstvý vzduch, když můj milovaný po probděné noci usnul. Ne však na dlouho, ale to jsem zjistil, sotva jsem se posadil na větší placatý kámen u potoka, aby mne sluneční paprsky mohly ohřát. Teprve se rozednívalo, tudíž bylo ještě chladno, avšak z nějakého důvodu mi zima nikdy nevadila. Užíval jsem si to.
  Někdo mě však postrádal po svém boku. Měl jsem zavřené oči, ale slyšel jsem, že si ke mně přisedl. Poté jsem ucítil polibky zezadu na krku. Seděl za mnou, obmotal si mne svýma nohama a pažema, čímž dost jasně naznačoval, že patřím pouze jemu a nikomu jinému. Stejně jako značky, které zanechával na mé bledé kůži, což činil velmi často, takže jsem se pokaždé zhrozil, když jsem se po naší společně strávené noci podíval do zrcadla. Thor dokáže zařídit, aby šly pěkně vidět a jen tak nezmizely. Tak moc ho za to nenávidím... A zároveň miluji.

  "Společná koupel?" navrhl Thor, stále ho líbajíc.
  "Nemáš nějak moc energie, drahý?" poškleboval se mu místo odpovědi černovlásek.
  "Prosím, bratře," zakňučel hromovládce a skousl mu ouško. Dál nečekal, pustil ho a ve vteřině byl ve vodě. "J- je, j- je s- studená," koktal, když se jeho hlava objevila na hladině, ale zlaté vlasy mu znemožňovaly cokoliv vidět.
  "Ach, ty má citlivko," smál se Loki. V tu chvíli ale ucítil ruku držící jeho kotník, nestačil ani vyjeknout a už se nacházel ve vodě, chvíli spíše pod vodou, vedle svého milého. "To jsi přehnal," štěkal, když vyplivl vodu z úst.
  "P- ptal jsem se tě na tu koupel a- a ty jsi neodpovídal. P- přebral jsem si to po svém," uculil se Thor a odhrnul si blonďatý závoj z očí. Plaval na místě, ale z toho mu začínala být čím dál větší zima.
  "Není to tak studené, jak jsem myslil," pravil Loki, když už na něj pořádně viděl. "Vlastně je to velmi příjemné."
  "C- co jsi z- zač? L- ledový obr?" nechápal bůh hromu a snažil se neklepat zimou.
  "To asi ne. Ovšem ty jsi strašpytel," vyplázl na něj mladší klidně jazyk.
  "V- vážně si to myslíš?" usmál se, stále trochu vyklepaně.
  "Možná," škádlil ho bůh neplechy.
  "Za t- takové chování se m- musí můj Loki ztrestat," ďábelsky se usmál.
  "Tvůj Loki? Odkdy jsem označován jako 'tvůj' Loki?" zachechtal se štíhlejší, ale pak se otočil a plaval pryč. Věděl, že nemá sebemenší šanci utéct, klidně i promrzlému, Thorovi. Ale rád si s ním hrál... Nejčastěji na doktory.
...
  Při západu slunce už byli dávno v chatce a činili ji tím nejromantičtějším místem na světě. Za normálních okolností by vypadali jako zaláskovaný pár, který si jednoduše užívá svých několik dní líbánek. Jenže oni nebyli normální ani svoji... jen zamilovaní. I když to občas mohlo vypadat spíše jen jako znásilnění, kdyby si to ovšem Loki tak neužíval.
  Černovlasý bůh byl zapřený rukama o zeď, do které občas zaryl nehty, celé tělo napnuté, nohy široce od sebe a v sobě svého úchylného bratříčka, který ho nikdy nenechal chvíli v klidu.
  "Mož- ná- to- ne- byl- tak- dob- rý- ná- pad- s- tím- kouz- lem," usekával mladší mezi přírazy, které se stupňovaly a Thor jej u nich držel pevně za boky, aby mu neměl kam utéct. "U- trh- neš- mi..." Další jeho slova splynula v hlasitý vzdech. Už se blížil k vrcholu, zakřičel milencovo jméno, když v tom mu podklouzla pravá ruka a on dost tvrdě dopadl čelem na zeď.

Chata v horách- Den (a noc) třetí
  Čistě a jednoduše, když se ze mne pokoušel ten idiot vyšukat duši, zatímco se já opíral o stěnu, podklouzlo mi to a já skončil s obrovskou bolestí hlavy, odřeným čelem a, to méně důležité, vyhloubil jsem do stěny díru.
  Ten pitomec má štěstí, že se mi hned poté nezačal smát, jelikož já bych ho v ten moment nejspíše zabil. Poté, když jsem si ošetřil zranění a hlava mi přestala třeštit, jsem se chtěl zbavit i té ošklivé díry, avšak Thor navrhl ji zde nechat. Aby nám připomínala tuto noc.
  Rozeřval jsem se po něm, že je úplný hlupák a ať si jde spát třeba na zem ke krbu, že jej nechci minimálně do rána vidět, a poté odcházím, než mne on stačí utrápit. Pak jsem obsadil naše lože a usnul.
  Probudil jsem se asi v polovině noci, pronásledovaný nočními můrami. Byl jsem přikrytý peřinou, i když jsem si nevybavoval, že bych se před spaním přikryl. Zabloudil jsem pohledem ke krbu, kde jsem spatřil díky ještě lehce žhnoucímu dřevu svého milého.
  Uvědomil jsem si, že vina nejspíše není tak docela na jeho straně, on je přece jenom můj... bratr. A taky má nejmilejší osoba na všech devíti světech.
  Omluvil jsem se mu po svém způsobu.

  Thor zamrkal, stále se cítil hrozně. Myslel, že Lokimu ublížil a raději jej nechal být. Teď se ovšem pomalu probouzel, když cítil něčí doteky. Otevřel oči a zjistil, že jeho bratr se naklání nad ním, své rty má kousek od těch jeho.
  "Omlouvám se, Thore," zašeptal. Nebylo čas na odpověď, protože najednou mu Lokiho hlava zmizela z dohledu, ale nebylo těžké přijít na to, kam zmizela. Tam jako vždycky, k jeho slabinám.
  "To já se omlouvám, Loki..." vydechl slastně a ještě trochu rozespale se zavrtěl, když ucítil milencův jazyk. Najednou ho napadlo, že by to mohl být jen sen. Ovšem velmi krásný sen. Často ho to napadalo, zvlášť když měl se svým bratrem taková ta klidnější a romantičtější období. Posbíral ve svém těle všechny špetky sebeovládání, které v sobě 5 minut po probuzení měl, a lehce zatahal za Lokiho vlasy, aby si ho mohl vytáhnout nahoru a docela něžně políbit.
  "Přísahej, Loki, že tohle není žádný sen," zašeptal, když se jejich rty po nějaké době oddělily. Ve slabém, téměř žádném světle se vpil do intenzity smaragdových očí.
  "Kdyby byl, nechci se probudit," zněla odpověď, pro boha neplechy dost sentimentální a netypická, ale Thora si ani nenapadlo stěžovat.
  Mladší princ se trochu odtáhl, aby se mohl otočit a položit se na hromovládcovo břicho tak, aby měl před sebou jeho vzrušení, stejně tak jako blonďák to jeho. Opět se vrátil k jeho uspokojování a bůh blesků dlouho neotálel, aby mu ten překrásný pocit oplácel. Dlaněmi přejel po jeho nahém zadku a párkrát i po jeho otvoru tak, aby mu způsoboval ty největší slasti.
  Po společném vyvrcholení zůstali ležet u již zcela vyhaslého krbu v objetí. Respektive Loki zůstal spát na něm, hlavu položenou na jeho hrudi a svými vlasy ho občas zalechtal pod nosem.

Chata v horách- den čtvrtý
  Nemohu se posadit, což není zrovna moc překvapivé, avšak Thor nám domluvil volných pět dní a netušili jsme, kdy se nám podobná možnost být spolu sami naskytne. Myslím tím jinde nežli v paláci, jelikož mám dojem, že například Sif něco tuší. Ta však není důležitá, hlavní je, že otec mne neustále propichuje podezíravými pohledy. Nejspíše netuší, co za tím stojí, že se občas tak zvláštně chováme.    Vždy měl z nějakého důvodu raději mého bratra, to bylo více než patrné, avšak já nevěděl, proč tomu tak je. Zřejmě to, že jsem nebyl nikdy dobrých bojovníkem, neprahl jsem po válce tak jako ostatní muži a nejspíše se domníval, že se to snažím přenést i na jeho hodnějšího syna, proto bylo pro mne čím dál horší vyjít s ním.
  Využil jsem své magie, abych trochu zmírnil bolest svých útrob, ale věděl jsem, že to nebude na pořád. Ten den bych to měl ještě vydržet. Pro Thora. Jelikož jsem tušil, jak moc se snaží a neměl jsem srdce černé natolik, abych jej odbyl. Je to přeci můj blonďatý idiot.

  "Již jsem na to přišel, lásko," zajásal Thor a přitulil se k ležícímu Lokimu s knížkou v rukách. Jeho bratr na něj nechápavě pohlédl a několik vteřin uvažoval nad tím, o čem že to mluví. To už ho ale to svalnaté monstrum drželo za pas a přitahovalo si ho do svých spárů . Než se nadál, tak hromovládce klečel a on byl přinucen dosednout na jeho čekající erekci. Byl zády k němu a nohy musel zvláštním způsobem pokrčit, jelikož tohle nebylo zrovna pohodlné.
  "Než jsi se rozhodl, že mne tady opět krutě zneuctíš..." začal mladší z princů, ale dech se mu z tvrdých přírazů zadrhával v krku. "Neříkal jsi, že jsi na něco přišel, ty můj... ahh... génie?"
  "Samozřejmě," zavrněl bůh hromu hlasem protkaných vzrušením, než jemnou kůži na bratrových zádech olízl. "Pravil jsi, že mám nalézti polohu, kterou jsme ještě neozkoušeli... Přišel jsem na tuhle."
  "Nerad ti kazím... ah... ra- dost, avšak mám dojem, že toto n- není po- prvé, co jsme takto," ozval se znovu nižší bůh na jeho klíně. Thorovy pohyby se lehce zpomalily, nejspíše přemýšlel nebo jen zesmutněl. To Loki nechtěl.
  "Ale pokračuj, zlato mé, p- přemýšlet můžeš p- poté..." povzbuzoval ho bůh neplechy, protože bez fyzického spojení spolu byli už... 4 hodiny 48 minut? Ne, že by to počítal... Ani jeden z nich.

Chata v horách- den čtvrtý i pátý
  Přes celé odpoledne, noc a následující ráno jsme si lámali hlavu s tím, co nového ještě zkusit. Zároveň jsme si však byli jisti, že nám dochází čas. Snažili jsme si jeden druhého užít, co nejvíce to jen šlo.
  Častokrát jsem si v takových chvílích, kdy mne Thor přemlouval k dalšímu milostnému aktu, připadal jako pouhý nástroj pro jeho uspokojení. Proto jsem se nedal nikdy jen tak snadno. No dobrá, také jsem věděl, že mu nejde pouze o to. Nejen, že jsme často trávili v normálních chvílích čas pouze v romantickém duchu, nespočetkrát jsme si i říkali, jak moc se milujeme.
  A jak ukončit 5denní kapitolu? ...Tenhle výlet byl neskutečné nádherný, ale jestli to někomu prozradíte... Neručím za sebe!

  "Budeme muset vyrazit, Loki," řekl hromovládce tiše a pohladil svého bratra po havraních vlasech. Ten v odpověď něco zamručel a více se k němu natiskl, čímž ho málem převážil a málem oba skončili znovu ve vodě. Seděli opět na svém oblíbeném ostrůvku v jejich řece, tedy jen Thor, Loki se uvelebil na jeho stehnech a nechal se objímat blonďákovýma rukama.
  "Zpátky do toho netolerantního světa, kde se nebudeme před ostatními smět ani políbit," pronesl mladší se smutkem.
  "Budeme pořád spolu a já nikoho nenechám, aby se tě jenom dotknul, slibuji," opáčil mu bůh blesků a políbil ho na rameno.
  "Jistě, spolu," procedil nižší skrz zuby. "I s rodiči. Našimi společnými rodiči, abych byl přesný. Také s tvými přáteli, co mne nenávidí. A se Sif, která..." nechtělo se mu to ani doříct. Po dlouhé době se mu hnaly slzy do očí. A to to byl vždy on, kdo své emoce potlačoval, jak jen to bylo možné.
  "Zvládneme to, Loki."
  "Já vím... Jak moc si pamatuješ nás první společný pobyt zde?" snažil se nahodit trochu veselejší atmosféru a nenápadně si otřel vlhnoucí oči.
  "Byl jsi hodně odtažitý," pravil blonďák a natočil si jeho hlavu trochu k sobě, aby se mohl nosem otřít o jeho tvář. "Ani jsi se mnou na ten výlet nechtěl."
  "Doslova se mi ze začátku hnusil," usmál se bůh v jeho náručí. "Byl jsi pitomec," dodal a oba se uchechtli.
  "Musím ti dát za pravdu, moc jsem si tě nevšímal."
  "Spíše si na mě kašlal."
  "Až tak moc? Ne, ne."
  "Ale ano, já se kvůli tomu trápil."
  "To je mi líto."
  "Nemusí, první noc jsi mi to přeci trošilinku vynahradil."
  "Jak to myslíš, trošilinku?"
  "Asi takhle," ukázal Loki škvírku mezi prsty.
  "Oh, a to ráno jsem ti to vynahradil už úplně, že ano?" chtěl vědět.
  "Ne- e. Splácíš mi to pořád, byl jsem dlouho nešťastný," nenechal se bůh neplechy a vesele se zazubil.
  "Dělám, co můžu. Vymyslel jsi ještě něco před tím, než to tu opustíme?"
  "Možná. Pamatuješ si... naší první polohu?"
  "Jak bych mohl zapomenout? Bylo to naše poprvé a také nejkrásnější," kývl Thor a jemně se svými rty otřel o ty jeho. Poté ho vzal za boky, Loki mu obmotal kolem těla své nohy a nechal se odnést kousek na trávník, kde ho jeho bratr položil. Chvíli zůstal nad ním a prohlížel si ho. Snažil si přesně vybavit stejný záběr, který měl před několika staletími, kdy nastaly ty důležité okamžiky, které se jim zaryly do paměti.
  "Dobrá, sentimentálních vzpomínek již bylo dost," vrátil se Loki ke své klasické reakci a mluvě. "Nenechej mne dlouho čekat, bratříčku."
"Není to nic jednoduchého," pokračoval ve vysvětlování Eric Selvig a ředitel S.H.I.E.L.D.u a lukostřelec ho soustředěně poslouchali. "Je to brána, portál. Dokáže vyzařovat neskutečnou energii."
  "A co se děje teď?" zeptal se Clint, čímž přerušil doktorův už tak moc dlouhý monolog, a ukázal na počítač, u kterého seděl jeden ze jejich zaměstnanců.
  "Začíná to, vyzařuje to přesně taková čísla, takovou energii, jak jsme si mysleli... Počkat! Ne, je to silnější, větší," mumlal muž u monitoru a všichni tři pozorovali údaje ukazované počítačem.
  "Vypadá to, jako by to chtělo bouchnout nebo tak něco," konstatoval neodborně Barton. Z tesserraktu začala vycházet silná modrá záře.
  "Ustupte," zavelel Fury a to už je oslepil kruh světla a na vyvýšeném místě se v rozpouštějící se mlze začala objevovat postava vysokého muže.
  Místnost celá ztichla. Jediné, co bylo slyšet, byl zrychlený dech všech v sálu. Nejméně desítka agentů v rukou třímala nabité zbraně, připravena okamžitě zasáhnout, pokud to bude nutné. Čekalo se jen na vetřelcovu reakci. Když se však nově příchozí jen rozhlížel kolem sebe, chopil se iniciativy Fury.
  "Identifikujte se a sdělte nám důvod vašeho příchodu," řekl sebevědomě. Muž se stále k ničemu neměl. Už na první pohled vypadal skoro na pokraji smrti. Havraní vlasy měl divoce rozcuchané, na neuvěřitelně bledé zpocené kůži se občas objevilo trochu tmavě rudé zaschlé krve nebo několik načernalých spálenin.
  "Prosím, položte to žezlo," ozval se znovu Nick a vetřelcovy zelené oči ho zaostřily a zúžily se. Vypadal jako kočka na lovu.
  "Nemám v úmyslu vás nějak ohrozit," promluvil poprvé a narovnal se, aby mohl velmi pomalým krokem vykročit naproti nim. Čišela z něj jakási elegance, i když vypadal jednoduše na umření. Agenti pevněji sevřely zbraně a jejich hlavně sledovaly každý jeho pohyb.
  "Kdo jste?"
  "Mé jméno je Loki," obdařil je zářivým úsměvem, přičemž odhalil dokonale bílé zuby, které vůbec neladily s celým zevnějškem. "Loki z Asgardu."
  "Loki," promluvil znovu Selvig a sjížděl ho pohledem. "Thorův bratr," vydechl. Loki nad tím protočil oči. Teď nebyl čas se dohadovat. Už byl jen asi 5 metrů od těch tří mužů, stále propichován zaměřovači zbraní.
  "Ano, přesně tak. Jsem rád, že se vám nemusím dále představovat. Nicméně, proč jsem vás poctil svou návštěvou? Jde o ten tesserakt. Potřebuji ho."
  "Víme o vašich činech spáchaných na Zemi tím vaším robotem proti svému bratru. Pochybuju o tom, že jste sem přišel v míru," řekl Fury a bůh neplechy v jeho tváři spatřil jakési zaváhání, možná strach, kdo ví?
  "Když myslíte... Avšak já vás mohu ujistit, že jediné, o co mi jde, je ta kostka. Tak kdybyste dovolil a předal mi ji," pokynul mu. "Poté mne již nemusíte nikdy spatřit. Možná..." opět jim věnoval úsměv, ale s nikým to ani nehnulo.
  "Je to bůh. Bůh klamů a lží, nevěřil bych mu ani nos mezi očima," zašeptal doktor Selvig řediteli S.H.I.E.L.D.u, ale Loki jej samozřejmě dobře slyšel.
  "Jste chytrý. Avšak zřejmě ne dost, protože kdyby ano, už by jste mi ten tesserakt vydali. Já mám velkou trpělivost, pánové, ale právě teď mám trochu naspěch, takže kdybyste byli tak laskaví..." vykročil směrem k nim.
  "Ani hnout nebo dám povel a..."
  "A zastřelíte mne? Ach, beru to zpět, nejste chytří ani jeden," odsekl Loki a dál si vykračoval za nimi. Žezlo v jeho pravé ruce vydávalo modrou záři jako ta kostka, po které toužil, a čím více se k nim s touto zbraní přibližoval, tím větší z něj šla hrůza.
  "Odkud máte to žezlo a co s ním hodláte dělat?" zeptal se Fury a pozvedl dlaň, aby dal svým agentům najevo, že se bude brzy střílet. Ještě jeden krok...
  Loki, ignorujíc první otázku, se stále nezastavil a tichým, ale přesto vražedným tónem pravil: "Cokoliv, co bude třeba."
  "Střílejte," zavelel jednooký a bohovu tvář ozdobil lehký úšklebek.
  "Pokud chcete zábavu, tak prosím."
...
  Podařilo se mu dostat se ven dříve, než celý komplex vybouchl. Tlaková vlna s ním sice zacházela jako s hadrovou panenkou a odhodila ho několik desítek metrů kamsi do háje, ale byl to přeci bůh a pár odřenin ho ani trochu nezajímalo. Hlavní bylo, že celou dobu svíral v pravé ruce žezlo, které před svým výletem ukradl z Thanosovým komnat- jestli ho najde, bude ho několik hodin krutě mučit a až pak ho zabije, ale to teď nebylo důležité- a v levé kufřík s tesseraktem.
  Poté, co se ho ti ubožáci pokoušeli všemožnými způsoby zastavit, pár z nich zabil a zmocnil se toho, pro co si přišel. Pak za pomocí magie usmažil několik systémů počítačů, které následně vybouchly. Sám se snadno stihl v tom zmatku i se svým lupem vypařit a měl podezření, že ten jednookej bastard s pár svými poskoky zmizel, takže se výbuchu možná vyhnuli a zdrhli. No co, už je přeci neuvidí.
  Když už měl všechno, co potřeboval, stačilo jen dopravit se na místo. "Vypůjčil" si nějaké služební auto, aby si mohl během řízení odpočinout, protože ho to všechno nějak zmohlo a začínala na něj doléhat únava z jeho cesty.
  Po pár hodinách zastavil a vyšel na nepříliš příjemný vzduch plný prachu. Chvíli šel mezi natěsnanými bytovkami pěšky, než došel k jedné, která byla skoro na rozpadnutí. Vešel do ní a začal sestoupávat schody do sklepa.
  Ucítil lehký tlak, mírný závan příjemného tepla a výjev šedivé místnosti se změnil na pokoj připomínající nemocnici. To původní byla jen iluze, krycí kouzlo, kdyby ses sem někdo někdy náhodou rozhodl podívat. A taky kvůli Heimdallovi, aby ho neměl šanci vypátrat, i když už s nejvyšší pravděpodobností ví, že Loki není mrtvý, a hlavně kvůli Thanosovi, u kterého po pádu z Bifrostu skončil a od kterého právě utekl. Před tím mu ovšem ukradl žezlo s obrovskou energií, které potřeboval pro svůj útěk a následnou obranu.
  Na Zemi nebyl něco přes rok a půl a měl docela strach z toho, jestli je vše tak, jak to tu zanechal. Spěšně všechno projel pohledem, ale naštěstí nenašel žádnou změnu. Na stolech se povalovaly součástky, rozbité a rozebrané kousky bývalých elektronických spotřebičů, u zdi stála obrovská směsice všeho možného slepená a sesvařovaná ve stroj, široký i vysoký na dva metry. Vedle něj byla větší postel, ve které se nacházelo mužské tělo přesně tak, jak ho zanechal. Měl o něj velké obavy. On sám skoro zemřel, takže tu teď byla určitá možnost, že by se kouzlo, které ho drželo ve stavu neponičeném, zrušilo. Muž byl mrtvý už docela dlouhou dobu, něco přes 70 let, ale stejně vypadal, jakoby zavřel oči teprve teď.
  "Ahoj, miláčku," pozdravil ho, na chvíli se usadil na matraci k němu a přejel mu rukou po hnědých vlasech. "Omlouvám se, že jsem tu u tebe nebyl tak dlouho, měl jsem... práci."
 Vzpomněl si, jak tu ze začátku jen ležel a brečel nad kouzlem zakonzervovaným tělem svého mrtvého přítele. Jak chtěl taky zemřít, jak se trápil, jak plakal a křičel. Jak trávil noci v knihovně a hledal něco, cokoliv, co by mu mohlo poradit. Dokázal vyčistit a zašít otevřené rány, ale mrtvého znovu nevzkřísil. Mocné bytosti, které by mu mohli pomoct, například jeho nevlastní otec, se rozhodně nezajímali o něco takového jako o mrtvého Midgarďana.
  Když ho našel v horách, bez ruky a bez života, věděl, že není připraven se ho vzdát a nechat ho zemřít.
  A tak začal se stavbou toho stroje. Tolik let se uchyloval na Zemi, neustále to zkoušel, znova a znova, ale nefungovalo to. Několikrát už byl blízko, dokázal jeho životní funkce na malý okamžik spustit, než vynález selhal, protože neměl stabilní zdroj energie. Tu mu mohl poskytnout právě tesserakt.
  "Slíbil jsem ti, že tě ochráním a zklamal jsem."
  Loki mluvil tiše a se slzami na krajíčku. Tady nebyl nikdo, kdo by ho přitom mohl pozorovat. Vstal a došel ke stolu, kde předtím odložil kufřík. "Nyní to můžu napravit. Můžu ti konečně navrátit život."
  Vytáhl modrou kostku a chvíli s ji prohlížel. Vypadala tak kouzelně a majestátně. Fascinovala ho. Věděl o ní díky Thanosovi, který mu o ní řekl a zřejmě ji potřeboval pro jiné účely, ale hold Loki byl rychlejší a chtěl ji pro vlastní potřebu. Vnořil ji na patřičné místo do svého stroje a vrátil se opět k ležícímu muži.
  "Neměl obavy, Bucky, tentokrát to vyjde," pravil a začal mu do holé hrudi jehlami připínat dráty a hadičky. Poté mu připoutal nohy i jedinou jeho ruku koženými pásy, jak už to dělal mockrát, aby ho silný proud náhodou neshodil z postele.
  "Brzy budeme zase spolu, po takové době..." usmál se bůh a přešel zpět k přístroji. V ruce stiskl páku.
  Lokiho tlukot srdce se zrychlil, napětím přerývavě dýchal, čekal až se přístroj spustí.
  Jenže se nestalo nic.
  "Ne, ne... To je... nějaká chyba," zašeptal černovlásek vyděšeně. "J- jen chyba," zopakoval. Okamžitě se rozběhl k zářícímu tesseraktu napojeného ve výčnělku, odkud měl stroj brát potřebnou energii. Překontroloval ho. Vše bylo, tak jak být mělo.
  "Proč to nefunguje?! Mělo to přeci fungovat!" ječel Loki a začal lomcovat se spouštěcí páčkou, což opět nemělo žádný účinek, ale patřilo to ke klasickým reakcím zoufalých lidí, podobně jako když praštíte ovladačem od televize nebo mobilem o stůl, když přestane fungovat.
  Až na to, že Loki nebyl člověk, byl jen zoufalý.
  "Mělo. To. Fungovat," odděloval Asgarďan slova mezi jednotlivými kopy do boku jeho vynálezu. "Fun- go- vat, pro- to- že..." pokračoval ve vyřvávání, než se vyčerpáním sesunul k zemi. "... protože ty musíš žít," špital v pláči a položil si obličej do dlaní. "Mu- síš," zalykal se. Praštil sebou zády o podlahu a pozoroval bílý strop skrz slzy.
  "Pamatuješ si, Bucky," začal, když se trochu uklidnil, "jak jsem pro tebe vytvořil kopii Howardova létajícího auta a ty jsi mi pravil, že jsem génius? Tak nejsem. Vždyť i v té vaší hloupé Midgardské legendě doktor oživí vlastní monstrum. Avšak tomu pomáhaly blesky a já si o Mjollniru, který by mi snad mohl pomoci, mohu jen zdát. Jde o to, že ta energie je nestabilní," vykládal a najednou se zarazil. Otřel si mokré tváře a posadil se, aby se mohl rozhlédnout a spatřit svůj suvenýr donesený z jiného světa.
  "To žezlo," vydechl Asgarďan. Dostalo ho přeci sem, na Midgard, a patřilo Thanosovi, který má přeci obrovskou moc. V mžiku byl na nohou a třímal kouzelné žezlo v obou rukách. Namířil na místo s tesseraktem a soustředil se.
  Náhlý výtrysk modrého světla ho oslepil, ale když znovu otevřel bolavé oči, spatřil, že se stroj rozběhl. Avšak hlavně to bylo slyšet. Zároveň se polonahé tělo na posteli začalo škubat jako v křeči, když do něj hadičkami začaly proudit silné elektrické výboje.
  Neubránil se úsměvu, protože... Tohle už vypadalo nadějně.
...
  Celé tělo ho bolelo jako čert, pálilo a svědilo a měl pocit, jako by se mu srdce chtělo probít z hrudi ven. Přerývavě dýchal, každý nádech mu trhal krk a stále se bál otevřít oči.
  "Bucky?" uslyšel nad sebou. Váhavě zamrkal a spatřil hubený bledý obličej orámovaný ebenovými vlasy, které mu padaly do tváře.
  "Lo- ki?" zachrčel.
  "Bucky, lásko, ono se to vážně povedlo," usmíval se a v očích se mu leskly slzy štěstí, které se ale snažil potlačovat.
  "Co se- sta- lo...?" zavrtěl se a najednou na Lokiho vytřeštil modrá kukadla. "Kde mám ruku?!" vyjekl stále pošramoceným hlasem. Levá část trupu a beder byla znecitlivělá, bůh neplechy to tak zařídil, protože tušil, že až to kouzlo poleví, bude to zřejmě chvíli bolet.
  "Přišel jsi o ní při tom pádu, ale ne- neházej sebou, ublížíš si," snažil se ho držet na místě. "Bucky, poslouchej mě! Nedokážu vytvářet nové živé tkáně, avšak mohu ti vyrobit náhradu," vysvětloval mu, ale jeho přítel sebou pořád házel, napínal pásy a snažil se vykroutit.
  "Jsem mrtvý, jsem mrtvý, mrtvý, mrtvý, mrtvý," mumlal a nadzvedával se, ale Loki ho tlačil zase zpátky.
  "Nejsi, Bucky, slyšíš? Byl jsi, ale teď jsi naživu a jsi tady se mnou. Musíš se utišit, no tak. Pověz, co je tvá poslední vzpomínka," ponoukal ho k mluvení, aby se Barnes uklidnil a nesnažil se sám sobě ublížit. Hlavní bylo, že si pamatoval jeho, tak teď už jen, aby se nezabil a on nemusel začínat zase od znova.
  Přestal sebou škubat a kulil na něj modré oči jako na nějaké zjevení.
  "Byl tam Steve," zašeptal po chvíli. Černovlásek se při tom jméně naježil, ale nedal nic najevo, aby ho nevylekal. "A střílelo se. A pak najednou... já nevím. Prostě jsem padal, nestačil jsem se zachytit," pokračoval a pak k němu vzhlédl.
  "Loki..." vydechl najednou, jako by mu až teď došlo, že mluví s ním. "To tys mě... odtamtud dostal? Tys mě zachránil? Tímhle?" ukázal bradou na dráty ve své hrudi.
  "Vlastně ano. Docela dlouho jsi mne trápil, nechtěl jsi se probudit," pousmál se Loki trochu smutně.
  "Tak to je docela dobrý, že mám za kluka šílenýho boha," zachraptěl a taky se usmál. Přesně takhle už v něm Loki viděl svého přítele, už se sám sobě podobal, jen ta chybějící část těla ho děsila.
  "Odděláš mi to a odpoutáš mě?"
  "Ano, jistě, vzpamatoval se Asgarďan a začal pomocí jehel vytahovat drátky z jeho prsou, což se neobešlo bez siláckých řečí, ale i potlačovaného úpění bolestí. Poté ošetřil rány a už méně drasticky ho zbavil pásů.
  "Ale polibek nedostaneš. Před chvílí jsi byl ještě mrtvý a tak tvůj dech testovat nehodlám. Umyji si tě a až poté tě znásilním."
  "Ty seš parchant. Právě jsem se vzbudil, myslíš, že zrovna teď, auh, toužím po bolesti v prdeli? A, uh, navíc nemám ruku," naříkal James, když ho Loki podpíral, aby se mohl posadit na posteli. Nebylo to snadné, protože Bucky skrz zaťaté zuby stejně skučel bolestí. Bůh neplechy ho znal až moc dobře, aby věděl, jak si teď připadá, I když se měli velmi rádi, neradi projevovali zranitelnost, ani sobě navzájem. Často se i v posteli prali o to, kdo bude nahoře a tohle bylo poprvé, co černovlásek před svým přítelem projevil svůj cit v podobě slz.
  "Jak dlouho jsem... byl mimo?"
  "Asi 73 let," pravil bůh klidně, ale jak sebou Bucky v leknutí trhl, vyklouzl mu a přepadl z postele na zem.
  "Takže... všichni jsou mrtví," konstatoval tiše.
  "Asi máš pravdu," povzdechl si Loki a usadil se vedle něj na podlahu. Barnes se opíral pouze pravou rukou, jelikož neměl na výběr, a trochu převažoval doleva.
  "I Steve... Byl to můj nelepší kamarád," špital.
  "Nejspíš i ten."
  "Ale... měl v sobě to sérum, možná... Možná to s ním něco udělalo a třeba ho najdeme," uvažoval a už opravdu přepadl a narazil si záda. Asgarďan mu naznačil, aby se nehýbal a pro něco si došel.
  "Mimochodem, nevím, co ten můj vynález udělal s tebou. Myslím konkrétně toto," ukázal na tesserakt a Bucky k němu sjel pohledem.
  "Takže mám šanci, že budu nezničitelnej, nesmrtelnej nebo třeba radioaktivní a za chvíli vybouchnu?" zeptal se nezájmově. Pořád byl v takovém šoku, kdy mu spousta věcí nedocházela. Například to, že on, sakra, vstal z mrtvých!
  "Vše je, i díky těch pokusům na tobě od Hydry, jak jsem je pak musel za trest zabít, možné," odpověděl Loki a poklekl k němu s krejčířským metrem, kterým začal brát míry jeho jediné ruky.
  "To mě má uklidnit?" pozvedl nad tím jedno obočí a pozoroval ho při práci.
  "Ne, avšak tohle třeba ano," sklonil se k němu a vlepil mu pusu na čelo.
  "To nepomohlo ani trošku," zalhal Bucky.
  "Dělal jsem, co se dalo," ušklíbl se. Trochu se zarazil, když spatřil, že Jamesovy oči se lesknou slzami a třesou se mu rty. To nebylo kvůli puse, to bylo kvůli tomu všemu ostatnímu. Kvůli jeho smrti i smrti všech blízkých, kromě té Lokiho. On byl jediný záchytný bod, jeho jediná milovaná věc od té doby, co otevřel oči v této době.
  Loki ho viděl poprvé takhle... bezradně. Zlomeně. Ztraceně.
  "Víš ty co? Vyrobím ti tu nejhezčí ruku na všech devíti světech. Pamatuji si moc dobře, jak odmítl mou pomoc bezruký Týr, když mu ji můj syn ukousl. Zasloužil si to a já bych mu asi opravdu nepomohl, avšak zklamalo mne, že nežadonil o mé služby. A proto si to vynahradím na tobě. Potom ji ozdobíme flitry a balónky a uděláme si večírek, jelikož není moc osob, které by vstaly z mrtvých."
  "A co Ježíš?" zasmál se Bucky v pláči. Miloval ty jeho kecy.
  "No jo, to byl skvělý chlapík. Chodili jsme spolu na pivo, ale po tom incidentu s Bohem a tak jsme se museli rozejít, ještě teď mě to bolí," vymýšlel si Loki a tvář muže pod ním zářila.
  "Ty odpornej lháři," chechtal se a jednou dlaní si utíral mokré tváře.
  "Prosím, jen Lháři, děkuji. A teď pojď. Jakou tedy chceš tu ruku? Růžovou nebo žlutou s jednorožci?" dráždil ho. Usmíval se, ale radost uvnitř jeho srdce byla mnohem větší a silnější, než jakou dával najevo. To jejich vzájemné špičkování, škádlení a urážení jen maskovalo ten nádherně sentimentální fakt, že ti dva se mají rádi.
  Ale tohle nebyl happyend, to byl jen šťastný začátek s pokračujícím akčním dějem, protože někde trošku jinde se sešla skupinka o lidech a bohu, aby vyřešila tu záležitost ohledně zmizení tesseraktu. Thor se hádal s Furym o tom, čeho je a není jeho bratr- o kterém se před několika hodinami dozvěděl, že není mrtvý a byl vyslán, aby ho přivedl na Asgard- schopný. Steve tomu jen nevěřícně přihlížel.
  "Loki? Takovej ten černovlasej, zelenookej...?"
  "Znáš mého bratra?" zeptal se hromovládce překvapeně.
  "Ten parchant mi přebral kluka," vylítlo z Rogerse dřív, než to stačil zarazit. Bylo to první, co ho napadlo při zaznění toho nenáviděného jména.
  Na chvíli nastalo v místnosti přímo hrobové ticho. Jediné, na co teď všichni mysleli bylo jen: "Moment, cože?"
 

Journal

No journal entries yet.

Comments


Add a Comment:
 
:iconadmiraldemoy:
AdmiralDeMoy Featured By Owner Feb 16, 2016  Professional Digital Artist
:wave: Thanks for the watch! :huggle: 
Reply
:icongnaeusesclavus:
GnaeusEsclavus Featured By Owner Jan 6, 2016  Hobbyist Writer
Nádherná kresba :) K Tomovi to pěkně sedí :D
Jinak vítej :)
Reply
:iconplavkovie:
Plavkovie Featured By Owner Jan 6, 2016  Student Digital Artist
Dakujem za watch!!!! Love :happybounce: Heart Heart Heart 
Reply
:iconbreathlessdragon:
BreathlessDragon Featured By Owner Dec 22, 2015   Traditional Artist
Welcome to deviantart!!
And thank you so so much for the watch!!! Hug 
Reply
:iconluckyraeve:
luckyraeve Featured By Owner Dec 2, 2015  Hobbyist General Artist
:icondererplz: Thanks for the :+devwatch:! :tighthug:
Reply
:iconangie-farewell:
Angie-Farewell Featured By Owner Nov 29, 2015  Hobbyist General Artist
Thank you for the watch and welcome on DA.^^
Reply
Add a Comment: